V posledním článku na webu Vám naše členka Helena přiblížila život kanadského mushera Roba Cooka a jeho smečky Sibiřských husky. V dnešním článku Vám Helča představí českého mushera Víta Kolátora. Vy tak máte skvělou možnost porovnat si přístup k musherskému sportu výše zmíněných musherů.
Přední český musher Vít Kolátor za námi přijel 14. 9. 2019 na naši další tradiční besedu, přijela s ním i jeho manželka Tamara (zenamusherova.com) a fenka Miluška, t.č. v mushingovém důchodu. Vít nám promítal zajímavé fotografie a videa a seznámil nás se svými musherskými začátky za doprovodu jednoho až dvou psů až po současnost se sedmadvaceti Aljašskými husky, s vlastním chovem a s účastí na velkých tuzemských i mezinárodních závodech. Už samotný začátek, před cca 13 lety, byl rozhodně velmi zajímavý. Když Vít přemýšlel, jakého akčního pejska si pořídit – tehdy ještě o mushingu nic moc netušil – zvažoval mimo jiné i Jack Russel Teriera. Nakones si pořídil stěně tzv. Alaskána, a na úplnou změnu v životě celé rodiny bylo zaděláno.
S prvním pejskem se Vít začal věnovat bikejöringu a protože je to oba moc bavilo, vyzkoušeli spolu v zimě i běžky. Skijöring na midových vzdálenostech se ovšem, jak známo, lépe jezdí s dvojicí psů, a proto bylo potřeba pořídit dalšího Alaskána. Se dvěma psy už nebylo rozumné jezdit na kole, a tak bylo třeba pořídit koloběžku… a cituji - „pak už to šlo rychle“. Se čtyřmi psy nějakou dobu jezdil na tříkolce, ale pak došlo nějaké výpůjčky psů na závody, aby bylo možno postavit spřežení, a zdá se, že pejsků začalo přibývat geometrickou řadou.
Vítek vzpomínal na své první závody. Mezi ně patří Ledová jízda - memoriál Dr. Václava Vojtěcha, český musherský závod, který se jezdí v netypickém uspořádání - spřežení se saněmi plus běžkař. V této původní podobě se jezdí Ledovka dodnes, už má za sebou 27 ročníků (to není 27 let, protože některé ročníky se kvůli počasí nemohly konat; první ročník Ledovky byl v r. 1986). Dalším významným závodem byl a je Šediváčkův long, čtyřetapový závod na 222/333 km, který se jezdí v Orlických horách a nejdelší závod u nás.
Vít původně jezdil především longové vzdálenosti, ale postupně se začal orientovat spíše na midy, což je v současné době evropský trend. Své vzdálenosti zkracují i takové závody, jako je La Grande Odyssée ve Francii, kterého se Vít také účastnil. Jde o závod v Savojských Alpách, cca 700 km v 10 dnech, s nadmořskou výškou, která stoupá až k 3000 metrů. Etapy dříve bývaly do 70 km délky, nyní jsou kratší, cca do 50 km. Závod je náročný, nejsou výjimkou etapy, startující do vrchu po sjezdovce a zakončené prudkými sjezdy. Jeden bivak bývá dokonce ve výšce cca 2400 m.n.m. Mezi jednotlivými etapami se přejíždí, bez pomocníků se neobejdete. Akce má ve Francii obrovskou popularitu, jsou tam média, spousty diváků, kteří nadšeně fandí (a někteří psi jsou z toho trochu zaražení), překvapilo nás, že součástí akce je i ohňostroj, který pejskům určitě radost nedělá. Náročnost je velká a v českých podmínkách není snadné na LGO natrénovat, přesto se příliš neví, že máme v České republice závodníka, který tento náročný a úžasný závod třikrát vyhrál. Tím je Radek Havrda.
Na LGO si Vít obvykle bere s sebou 14 psů a střídá je, ve spřežení má v každé etapě psů deset. Pochvaloval si veterinární péči, která je velmi komplexní, veterinární prohlídky jsou podrobné a účastní se jich specialisté jednotlivých oborů. Každý pes má svůj zdravotní záznam. Některým musherům vadí, že pes, kterého by sami na další etapu vzali, neprojde přísným veterinárním posouzením, Vítek spíš kvituje kvalitu kontrol i případné potřebné péče.
Došlo samozřejmě na otázky o krmení. Vít krmil původně granulemi, ale ukrmit granulemi psy ve velké zátěži bylo velmi náročné. Když používal "nabušené" zátěžové granule, zjistil, že je psi hůře tráví. Postupně tedy přešel na maso s přílohou. Dává syrové hovězí/drůbeží maso, přílohy, vitamíny a minerály. Chválí si Roboran, lososový olej, konopný olej a další doplňky. Při závodech používá rehydratační roztoky pro psy, někdy používá energetické pasty, které ale ve vysokém počtu psů vycházejí poměrně draho. Snacky na závody používá hlavně domácí výroby, s obsahem sádla, medu, energetické pasty. V domácím provozu doplňuje psům tuky jak vepřovým tukem, tak i hovězím lojem. Drůbeží tuk nedává, pejsci s ním měli trávicí potíže.
Jaké používá vybavení? Pokud jde o postroje, je to trochu složitější, protože ideál pro své psy zatím nenašel. Silné stránky jednotlivých značek jsou různé – některé jsou velmi trvanlivé, jiné jsou lépe polstrované a psi se v nich neodírají, některé mají výborně střižený hrudník, ale záda už nejsou tak dobrá… používá značky ManMat, Eurohusky, Zero DC a nové postroje z Polska a střídá je podle potřeby. Oblečky u svých psů používá od ManMatu.
Jak je to s řazením psů ve spřežení? Vít si vybírá chytré a poslušné leadry, kteří mají chuť běžet a nebudou se bát předjíždět. V týmu má většinu psů samců, takže hárání fen pro něj představuje problém, jeho psi je řeší. Proto si nechává ze štěňat spíš kluky.
Jak probíhají tréninky? Přes léto mají psi klid. Když v srpnu začnou být chladná rána, začíná se kratičkými tréninky jen kolem 10 minut a čas se postupně prodlužuje tak, že v prosinci jsou na 5hodinových bězích. Limitní teplotou pro běh je pro jeho psy 15 °C, ale raději běhá až při 10 °C. Trénují 5 - 6x týdně v závislosti na počasí, pokud je hodně bláta a běh je tedy velmi namáhavý a nepříjemný i pro psy, je tréninků méně. Pokud jde o tréninky v mrazu, v našich podmínkách v podstatě žádná teplota nepředstavuje velký problém.
Kromě informací uvedených výše byl dostatek prostoru i pro veselé historky z natáčení, ať už se týkaly pádů ze saní a tvrzení „Spřežení se dá naučit, aby zastavilo - viděl jsem to na sjezdovce na LGO.“ až po veselé fotky „Toto je zatáčka sto metrů po startu závodu a tam ležím na zemi.“ Takže jsme se skvěle pobavili, dozvěděli se spoustu zajímavých a užitečných informací a moc děkujeme!
